Ševčíkovic radovánky

Terezka byla před 10 dny na pětileté prohlídce. Ke svým 115 cm výšky má pouze 17 kilogramů.... A tak paní doktorka konstatovala, že má smůlu, protože je na ní vidět jakékoliv vadné držení těla a tak už šupeme na ortopedii....Dostávala i tetanovku (v x-kombinaci s dalšími chorobami), takže jsem očekávala nějakou reakci... Ale ne až takovou velkou....

V pátek (první den po očkování) Terka skoro celý den probrečela, když se zrovna ke mně netulila - ale ani to někdy nepomohlo. Dostala horečku přes 39 stupňů, její slabá rýma se lehce zhoršila a tak jsem se jí snažila zahnat do postele, aby si odpočinula. Tam "samozřejmě" nemohla být sama, protože jí bylo hrozně smutno - a tedy zase brečela.... Později jsem si našla na internetu, že dlouhotrající (i několikahodinový) pláč, může být reakcí na očkování proti tetanu. O horečce ani nemluvím...

Dostala na noc Nurofen a v sobotu ráno byla jako vyměněná - samý úsměv a pohoda a tak jsem jí dovolila jít i první pořádně slunečné dopoledne ven. Odpoledne si začala stěžovat na bolest uší a dostala opět horečku přes 38 stupňů... Proces se opakoval - brečení, postel, na noc Nurofen.... I když tentokrát se pořád budila a pobrekávala i v noci... Bylo mi jasné, že to bude zánět středního ucha a tak jsem jí "podestlala" pod hlavu - poučena z předchozích zánětů středního ucha - abychom vydržely alespoň do rána...

Nedělní ráno bylo jiné - horečka neustoupila, bolest uší a tulení také ne. Mě taky začalo bolet ucho a téměř nic jsem na něj neslyšela (průšvih, protože to bylo zrovna "to dobré ucho", na které slyším lépe!)

Tak jsem zavelela směr Pohotovost. Zde po návštěvě dětské pohotovosti ve fakultce (aby potvrdila paní doktorka, že toto už není reakce na očkování), nás odeslali na ORL oddělení. Po chvilce čekání Terka usnula v čekárně na mém klíně. Před námi byl pouze jeden hošík (ve věku asi Nikolky) a poté, co se ozval řev z ordinace, mi bylo jasné, že mu "píchali" uši....Byla jsem ráda, že Tereza spí.

Když jsme přišly na řadu my, verdikt byl stejný... Píchnout obě uši. Protože zaspala předchozí "představení", tak nevěděla, co jí čeká. Nakonec to zvládla, vyfasovaly jsme antibiotika s tím, že se máme ukázat ve středu. Terka se vyspala a byla "zdravá" - žádná bolest, žádná horečka a tak to i vydrželo.

Ve středu pan doktor konstatoval, že jedno ucho v pohodě, ale druhé bude asi muset píchnout znovu. To jsem se zhrozila a snažila jsem se zjišťovat, jestli je to fakt nezbytné.. Dal uchu čas do pátku s tím, že pokud se tekutina nevstřebá, bude se píchat znovu.

V pátek naštěstí bylo už vše v pořádku a sloužící pan doktor nám ALESPOŇ doporučil vytrhnutí mandle.... Asi přeslechl, že se na to chystáme za 14 dní...

Tak jenom doufám, že tím už naše pravidelné návštěvy ORL končí....