Ševčíkovic radovánky

Při loučení u Řebíčků jsem si myslela, že si v autě trošku odpočinu. Ale velmi jsem se mýlila. Tereza se napila pomerančového džusu a ožila. Hned u nájezdu na dálnici se zeptala, kdy bude Emil (rozuměj Emil Holub v Holici), že mu chce mávat a celou cestu držela ruku na okně připravenou k mávání Emilovi. Mezi tím zjišťovala co 5 minut, kdy už konečně pojedeme vlakem, jestli je Kryštík v autě za námi (Řebíčci odjížděli společně s námi za babičkou Lídou a dědou Fousem) a zpívala pořád dokolečka "Pec nám spadla" a  "Dáme jedno ucho sem, dáme druhé ucho tam a dáme jedno ucho sem a tak s ním zatřesem.....", přičemž vystřídala nos, ucho, ruku, nohu, oči, zadek a stále dokola..... Když přišel Emil, zamávala mu, zeptala se "Kde je Zuzka?" a upadla do tvrdého spánku, který ji naštěstí vydržel až do Olomouce.

Sárka ta usnula téměř okamžitě po odjezdu z Vinoře. Protože neměla opěrátko hlavy, tak se úplně zalomila, opřela se o mé rameno a začala chrápat. Probudila se těsně před Emilem a taky mu zamávala.... Pak začala smršť otázek od ní: "Kde je Kryšťa a Julinka?" "Kdy už budeme doma? " - tato otázka zazněla asi 25x; "Proč nejedeme vlakem? Tady je to nudný...." "Proč jsme nebyli u Nikolky? Já tam chci jet!" "Kdy pojedeme za Kryštíkem a Julinkou?" apod....

Pak objevila otevírání okna a asi 3x to zkusila otevřít a zavřít se slovy, že je jí hrozný vedro. Pak jí překvapil taťka tím, že sám otevřel její okno a ona z toho byla tak vykulená, že s tím přestala.... Každopádně tím otočila svoji pozornost na mě a jeji smršť otázek pokračovala a nejvíc se opakovala ta, kdy už budeme doma, že je to tady nudný....

Asi je příště pošlu vlakem, aby to nebylo tak nudný......